Auerspergův palác

Vídeň, Rakousko

V domě Rofranů peníze nehrály žádnou roli. Vše bylo nejvyšší kvality – zejména hudba. Palác sám byl podle slov jednoho z jeho nejslavnějších návštěvníků „jedním z nejkrásnějších akordů symfonie ‚Vídeň‘“. Jelikož tímto návštěvníkem nebyl nikdo jiný než velký Robert Stolz, musíme uznat, že tento názor pochází od kompetentního soudce.

Hudba byla vždy neviditelným centrem paláce, dlouho předtím, než Richard Strauss napsal svou operu s Rofranem jako hrdinou. V roce 1760 se například nastěhoval jako nájemník císařský polní maršál princ Joseph Friedrich Wilhelm ze Saska‐Hildburghausenu. Byl to znalý milovník hudby s velkou citlivostí a neomylným vkusem a jako hudebního ředitele svých slavných domácích koncertů angažoval nikoho menšího než Christopha Willibalda Glucka. To byl rozhodně vrchol v hudební historii paláce, ale zdaleka ne jediný.

V březnu 1786 se zde konalo soukromé představení Mozartovy opery „Idomeneo“. Soubor tvořili výhradně členové vídeňské smetánky, mezi nimiž nechyběla taková jména jako baron Pilini a hrabě Hatzfeld. Mozart, který upravil vokální party tak, aby „vyhovovaly hlasovým strunám“ svých vznešených interpretů, složil pro tuto příležitost speciální „scena con rondo“ s houslovým sólem.

Další slavná osobnost rakouské šlechty se také zúčastnila amatérského představení v této budově: korunní princ Rudolf, čtyři roky před svou tragickou smrtí. V té době byl palác již dlouho zakoupen knížetem Auerspergem, jehož jméno nese dodnes. Ulice, na které se nachází, se také jmenuje Auerspergstrasse, na počest knížete Adolfa Auersperga, který byl osm let rakouským ministrem předsedou vlády.

Pod vlastnictvím rodiny Auerspergů se palác stal centrem vysoké společnosti, dějištěm okázalých večírků a slavnostních večerů. Právě zde se například vdala vnučka švédského krále Gustava Adolfa za saského krále Alberta. O tři roky později, v říjnu 1856, se zde konal ples, kterého se zúčastnil 26letý císař František Josef, jeho manželka Alžběta a všichni členové císařské rodiny.