Grigory Sokolov v divadle Teatro de la Maestranza

O akci

Označení, které violoncellista Janos Starker udělil dirigentovi Georgovi Soltimu, by se dalo vztáhnout i na Grigorije Sokolova: odpověď na globální energetickou krizi. A to nikoli proto, že by jeho recitály byly senzační nebo okázalé. Naopak. Ti, kdo je zažili, znají atmosféru hlubokého soustředění, v níž se každý koncert odehrává, podobnou liturgii či rituálu. A právě tento hluboký pocit úcty, sdílený jak sólistou, tak publikem, vytváří a soustřeďuje v koncertním sále tak obrovské a intenzivní množství energie, že by mohla sloužit jako alternativa k fosilním palivům.

K tomu se přidává téměř horečnaté očekávání před každým jeho vystoupením a diskrétnost hudebníka, který v dnešní době náchylné k sebepropagaci omezuje svou mediální přítomnost na minimum. Jeho umění se zhmotňuje u klavíru prostřednictvím hudebních cest, které se vyznačují expresivní hloubkou, absolutní kontrolou zvuku, orchestrálním rozměrem nástroje a extrémní pozorností věnovanou detailům. Sokolov slouží partituře tam, kde ji jiní zdánlivě využívají pro své vlastní účely.

Z upřímnosti interpreta vyzařuje jistá umělecká pravda, která se vrací do Teatro de la Maestranza při jedné z těch vzácných příležitostí přímého spojení s hudbou.