R. Strauss: Strauss: Ariadna na Naxu
O akci
Zažijte operu Richarda Strausse Ariadna na Naxu pod taktovkou dirigenta Ivána Fischera v jedinečném pojetí. Zazní Straussova suita z opery Měšťák a významní sólisté.
Stalo se již jakousi tradicí, že novou sezonu Budapešťského festivalového orchestru zahajuje opera. Iván Fischer vybírá nejrůznější díla od Mozarta přes Monteverdiho až po Brittena a nikdy je nezapomene ozvláštnit svým osobitým stylem. Tentokrát diriguje operu Richarda Strausse Ariadna na Naxu (Ariadne auf Naxos), kterou zkomponoval na libreto neméně experimentálně smýšlejícího Hofmannsthala. Jeho spolurežisérkou je vynikající herečka a specialistka na komedii dell'arte Chiara D'Anna, v níž účinkují významní sólisté mezinárodního renomé. Hlavní části opery původně předcházela Molièrova divadelní hra Měšťák gentleman (Le bourgeois gentilhomme) s doprovodnou Straussovou hudbou. Kvůli její délce ji však později sami tvůrci nahradili operním prologem. Dnes večer před přestávkou uvede skladatelem sestavená suita z příležitostné hudby k této hře. Jinými slovy, jedná se o původní verzi v divácky přívětivém hávu.
Nedlouho po dokončení Rytíře růže se nerozlučná dvojice spisovatelů a skladatelů Richard Strauss a Hugo von Hofmannstahl pustila do další spolupráce. Jejich vzrušující plán spočíval v tom, že dramatik přepracuje Měšťáckého gentlemana a zkrátí jeho pět dějství na dvě, zatímco Strauss složí zcela nové operní intermezzo. Předpokládaná délka díla byla půl hodiny, nakonec však 90 minut. V přestávce hry uspořádali dlouhou recepci a koncept "divadla v divadle" se ukázal jako příliš komplikovaný. Vše směřovalo k tomu, že téměř šestihodinová premiéra v roce 1912 skončí propadákem. Na Hofmannstahlovo doporučení od Molièrovy hry upustili, zatímco Strauss operu přepracoval a v roce 1916 složil prolog, který měl vysvětlit spojení žánrů opera seria a opera buffa.
V příběhu se okázalý večírek odehrává v domě bohatého vídeňského šlechtice, který rozhodne, že oba soubory musí provést operu a komedii objednanou pro tuto příležitost současně. Tak se k zamilované krétské princezně, která uvízla na ostrově Naxos, náhle připojí poněkud mytologicky nemístná Zerbinetta a její parta neherců. Opera má wagnerovský charakter využívající spíše kontinuální postup hudby bez opakování (skrz‐naskrz) než řadu samostatných čísel. Strauss orchestrací zřetelně odděluje světy Ariadny a Zerbinetty.
Vedlejší hudba Měšťáka žila od roku 1920 jako suita. Evokuje postavu Jourdaina, následuje řada trapasů na hodinách tance, šermu, a dokonce i před krejčím. Pro sekvenci večeře si Strauss představoval velikost souboru ze 17. století. Příhodně se v hudbě objevují barokem inspirovaná témata, a dokonce melodie přímo od Lullyho.
V opeře skladatel dodržuje vzorec zavedený v jeho dřívějších dílech: ženská sóla jsou v centru pozornosti. V adaptaci Operní společnosti Ivana Fischera ztvárnila hlavní roli Emily Magee, kterou New York Times chválí jako "bohatě znějící soprán". V roli Zerbinetty se představí Anna‐Lena Elbert, laureátka soutěže Richarda Strausse 2019 a spolupracovnice BFO na projektech Ligeti a Compassion. Režie spojující svět řeckých tragédií a tradici komedie dell'arte umocňuje kontrast mezi oběma postavami.
Společná produkce BFO, Müpa Budapest, Ivan Fischer Opera Company, Vicenza Opera Festival a Spoleto Festivel dei Due Mondi.
Obsazení / Produkce
Dirigent a režisér: Iván Fischer
Zpěv:
Andrew Staples (Bacchus)
Anna‐Lena Elbert (Zerbinetta)
Emily Magee (Ariadna)
Gurgen Baveyan (Harlekýn)
Stuart Patterson (Scaramuccio)
Daniel Noyola (Truffaldin)
Juan De Dios Mateos (Brighella)
Samantha Gaul (Naiada)
Olivia Vermeulen (Dryáda)
Mirella Hagen (Echo)
Účinkují: Mgr: Hudebníci Budapešťského festivalového orchestru
Spolurežisér a choreograf: Mgr: Chiara D'Anna
Scénografie: Andrea Tocchio
Kostýmní výtvarnice: Andrea Tocchio : Anna Biagiotti
Světelný designér: Mgr: Tamás Bányai
Technický ředitel: Mgr: Róbert Zentai
