Paolo Restani: Pocta Lisztovi

O akci

Ponořte se do noci plné okouzlujících zvukových krajin s fascinujícím „Paolo Restani: Tribute to Liszt“ ve slavné Sala Baldini.

Životopis Paola Restaniho
Paolo Restani byl nadaný talent, který svůj první koncert odehrál již v 11 letech.
V roce 1984, ve věku 16 let, sklidil jeho recitál v Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě (Auditorio Conciliazione) senzační úspěch, jak potvrdili nejuznávanější kritici:
V Santa Cecilia se zrodila hvězda (Mya Tannenbaum, Corriere della Sera), Již předurčený k tomu, aby se stal součástí velké klavírní tradice naší země (Alfredo Gasponi, Il Messaggero),
Šestnáct let, ale nevěřte tomu: Paolo Restani, který se nedávno objevil v Accademia di Santa Cecilia, je prostě šokující (Ivana Musani, Paese Sera).

Následovaly okamžitě angažmá v předních evropských divadlech.
Mezi mnoha úspěchy těchto let byl nezapomenutelný koncert v Sala Verdi v Miláně
pro Serate Musicali v lednu 1988: byl povolán, aby nahradil Alexise Weissenberga s pouhými několika hodinami předem, a zahrál Beethovenovy Eroica Variations a Lisztovy 12 Etudes d'exécution transcendante.

Během své více než čtyřicetileté kariéry koncertoval v mnoha nejvýznamnějších hudebních centrech světa a vyznačoval se velmi osobním interpretačním stylem, který neustále zrával.
Jeho technická dokonalost a hloubka interpretace, jejímž cílem je zviditelnit a zprostředkovat každý detail partitury, z něj činí vynikajícího umělce, zejména v romantickém repertoáru, kde jeho virtuozita připomíná velká jména klavírní tradice: …v jeho interpretaci Chopina jsou podobnosti s Vladimirem Horowitzem zarážející, pokud jde o zabarvení, bohatost barev a jasnost melodie (Allgemeine Zeitung, při příležitosti recitálu ve Frankfurtu, 2017).

Jeho nejnovější světová turné: New York Carnegie Hall (Stern Hall) a Lincoln Center, Milán Teatro alla Scala, Řím Teatro dell'Opera, Vídeň Grosser Musikvereinsaal, Berlín Philharmonie a Konzerthaus, Londýn Royal Festival Hall a Wigmore Hall, Amsterdam Concertgebow, Paříž Salle Pleyel, Mnichov Gaisteig a Prinzregententheater, Lipsko Gewandhaus, Mohuč Rheingoldhalle, Innsbruck New Congress‐Hall a Haus der Musik Grosser Saal, Moskva International Performing Arts, Buenos Aires Teatro Colón a Coliseo, Santiago de Chile Teatro Municipal, Tokio, Stockholm, Brusel, Frankfurt, Hamburk, Bejrút, Montevideo, Dubaj, Manáma, Kuvajt.
Byl hostem mnoha prestižních festivalů, včetně: Flanders Festival, Istanbul Festival,
Pražské jaro, Bucharest Enescu Festival, Bonn Beethovenfest, BBC Proms,
Budapest Liszt Fest, Miami International Piano, Martha Argerich Festival v Buenos Aires,
Maggio Musicale Fiorentino, Ravenna Festival, Brescia and Bergamo Piano Festival,
MITO Festival.

Jako sólista vystupoval s orchestry jako Dallas Symphony, Detroit Symphony, Berliner Symphoniker,
Berliner Philharmoniker String Orchestra, Stuttgarter Philharmoniker, Münchner Symphoniker,
Neue Philharmonie Westfalen, Scottish Chamber Orchestra, Philharmonique de Nice,
Oviedo Filarmonía, Budapest Festival Orchestra, RTV Slovenia Symphony, Moscow Symphony,
Chamber Orchestra Kremlin, St. Petersburg Philharmonic, St. Petersburg Symphony,
Kyjevská filharmonie, Litevská filharmonie, Sydney Symphony, Australian Chamber,
Sinfonica Nacional de Chile, Johannesbug Philharmonic, Filarmonica della Scala,
Orchestra dell'Accademia di Santa Cecilia, San Carlo di Napoli, Regio di Torino,
della Fenice di Venezia, dell'Arena di Verona, Sinfonica Toscanini di Parma.

Dirigenti: Roberto Abbado, Gerd Albrecht, Piero Bellugi, Christian Benda,
Francesco Caracciolo, Aldo Ceccato, Misha Damev, Francesco D'Avalos, Yoram David,
Vladimir Delman, Claus Peter Flor, Heiko Mathias Forster, Tanja Goldstein, Marco Guidarini,
Helena Herrera, Irwin Hoffman, Lu Jia, Gustav Khun, Lothar Koenigs, Gerard Korsten,
Julian Kovatchev, Uroš Lajovic, Yoel Levi, Anton Nanut, John Nelson, John Neschling,
Gunter Neuhold, Paolo Olmi, Daniel Oren, Gabor Ötvos, Massimo Pradella, Misha Rachlevsky, Donato Renzetti, Gintaras Rinkevicius, Ola Rudner, Lior Shambadal, Jörg‐Peter Weigle,
Andreas Weiser.

Debutoval s Riccardem Mutim v Lisztově Koncertu č. 2 (Filarmonica della Scala).
To znamenalo začátek plodné spolupráce mezi těmito dvěma umělci, která pokračovala při několika dalších příležitostech.
Mezi nimi byla Restaniho sólová účast, opět po boku Mutiho, v Berliozově symfonickém díle Lélio ou Le Retour à la vie op. 14b s Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor a hercem Gérardem Depardieuem (vypravěč).
Na pozvání Jurije Temirkanova se také zúčastnil 17. mezinárodního festivalu v Petrohradě „
“ (Petrohradská filharmonie, Prokofjevův koncert č. 3).

Je velmi populární v Jižní Americe, kam každoročně cestuje.
Argentinská asociace kritiků mu v roce 2005 udělila cenu za nejlepšího interpreta a v roce 2011 za jeho koncerty s La Scala String Quartet jako nejlepší ansámbl.

Jako vášnivý komorní hudebník vystupuje s La Scala String Quartet, Fonè Quartet, David Quartet, La Scala Soloists a violistou Simonidem Braconim.
Doprovází také Monicu Bacelli, Guillemette Laurens a Claire Brua v písňových cyklech.

Jako všestranný hudebník často spolupracuje při svých sólových vystoupeních s umělci světové úrovně – Gérardem Depardieuem, Enricem Mariou Salernem, Olimpií Carlisi, Marianem Rigillem, Gottfriedem Wagnerem, Carlou Fracci, Beppem Menegattim, Sylvie Guillelme, Laurentem Hilaire – a vytváří tak originální divadelní a hudební díla.
S herečkou Chiarou Muti (dcerou Riccarda Mutiho) vytvořil v letech 2008 až 2014 tři originální divadelní hry:
Il Regno di Rüken‐la vita di Mozart (Království Rüken – Život Mozarta), Il sogno di Ludwig‐gli ultimi giorni di Ludwig II e Wagner (Ludwigův sen – Poslední dny Ludwiga II. a Wagnera) a Prospettiva Nevsky‐Gogol e i Preludi di Rachmaninov (Nevský prospekt – Gogol a Rachmaninovovy preludie).
V roce 2013 ho Simona Marchini chtěla mít po svém boku při představeních Verdiho a Lisztových klavírních parafrází.