Galakoncert v Lichtenštejnském paláci — pod Pražským hradem

Umělci

Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart, snad nejvýznamnější skladatel všech dob, byl rakouský skladatel z konce 18. století. Narodil se v roce 1756 v Salcburku a již od dětství projevoval mimořádný hudební talent. Od svých pěti let složil více než 600 děl, včetně koncertů, symfonií, duchovních skladeb a oper, než předčasně zemřel ve věku 35 let. Jeho vliv na následující generace nelze přecenit – Ludwig van Beethoven o Mozartovi napsal, že „takový talent se v příštích 100 letech už neobjeví“. Navzdory obrovskému úspěchu svých skladeb a uznání, kterého se mu dostalo po celé Evropě, Mozart nedosáhl finanční jistoty a byl pohřben v neoznačeném hrobě na vídeňském hřbitově St Marx.

Franz Schubert

Během svého poměrně krátkého života byl Franz Schubert, jeden z otců romantismu v hudbě, vždy nedoceněným géniem, který se nikdy nedočkal veřejného uznání. Jeho hudbou se těšili pouze jeho rodina a přátelé a většina jeho děl byla objevena a vydána až mnoho let po jeho smrti. Franz Schubert se narodil 31. března 1797 na předměstí Vídně. Jeho otec a nejstarší bratr byli amatérští hudebníci a naučili ho hrát na klavír a housle. V jedenácti letech byl Schubert členem sboru v farnosti Lichtenthal a později absolvoval konkurz u Antonia Salieriho a byl přijat do císařského sboru. V té době začal mladý Franz komponovat vlastní díla. Po změně hlasu však musel sbor opustit a v roce 1814 začal pracovat jako učitel ve stejné farní škole jako jeho otec. Nikdy nepřestal komponovat a o 4 roky později se rozhodl opustit učitelství a věnovat se zcela hudbě. Kvůli tomu se pohádal se svým otcem a měl potíže vyjít s penězi. V roce 1818 odešel Schubert do Vídně, kde se setkal s Voglem. Společně pořádali soukromé koncerty v malých aristokratických kruzích, kde hráli hlavně písně, kterých Schubert napsal kolem 600. Franz Schubert uspořádal za celý svůj život pouze jeden velký veřejný koncert, a to v březnu 1828, který byl publikem velmi vřele přijat. Jeho zdraví se však zhoršovalo a v listopadu téhož roku zemřel ve věku 31 let na tyreoidální horečku.

Antonín Dvořák

Antonín Dvořák je považován za jednoho z nejznámějších a nejvýznamnějších Čechů na světě, protože jeho hudební dílo získalo mezinárodní uznání již za jeho života. Narodil se v roce 1841 v malé české vesnici v rodině řezníka. V šesti letech začal Dvořák chodit na hodiny houslí a okamžitě bylo zřejmé, že chlapec má výjimečný hudební talent. Později se učil hrát na klavír a varhany a zároveň pracoval v jatkách. Po dovršení 16 let byl přijat na varhanní školu v Praze, která vychovávala budoucí profesionální skladatele. Po absolvování školy zůstal v Praze, připojil se k orchestru Karla Komzáka a začal aktivně komponovat vlastní hudbu. Měl však potíže vyjít s penězi a musel si přivydělávat hraním v kostelech a soukromými hodinami hudby. Rok 1874 se stal zlomovým bodem v jeho životě, když získal finanční grant v rakouské soutěži za svých 15 zaslaných děl. To mu umožnilo opustit orchestr a věnovat se plně komponování. Během tohoto období napsal Slovanské tance, Moravské duety a Houslový koncert, které mu přinesly obrovský úspěch. V roce 1892 byl pozván, aby učil na New York National Conservatory, kde zůstal až do roku 1895, než se vrátil domů. Začal učit na pražské konzervatoři a později se stal jejím ředitelem. Až do své smrti v roce 1904 byl úspěšným a oblíbeným skladatelem, a to jak ve své vlasti, tak po celém světě.

Bedřich Smetana

Bedřich Smetana je považován za otce české klasické hudby, nejznámější je jeho symfonický cyklus Má vlast a opera Prodaná nevěsta. Narodil se v roce 1824 v Litomyšli, městě v Čechách. Od dětství si Bedřich Smetana oblíbil lidovou hudbu a písně, což se odráží v jeho díle. Jeho otec také hrál ve smyčcovém kvartetu a naučil mladého Bedřicha hrát na housle. Syn však dával přednost klavíru a své první klavírní vystoupení absolvoval již v šesti letech. V roce 1943 se Smetana vydal do Prahy, kde navštěvoval Pražskou hudební akademii a seznamoval se s pražským hudebním životem účastí na četných klasických koncertech. Tehdy prohlásil: „…Jednou budu Lisztem v technice a Mozartem v kompozici!“. V roce 1848 otevřel soukromou hudební školu, která se stala velmi populární, zejména mezi českými nacionalisty – hnutím, které v tom roce vzkvétalo. Smetana toto hnutí podporoval a napsal několik vlasteneckých děl, včetně dvou pochodů věnovaných Občanské armádě. Padesátá léta 19. století však byla pro skladatele smutná. Ztratil tři dcery, jeho žena byla těžce nemocná a kritici jeho hudbu hodnotili nelichotivě. V roce 1856 se rozhodl začít nový život ve švédském Göteborgu, kde otevřel další hudební školu, pracoval jako dirigent Společnosti pro klasickou hudbu a získal profesionální uznání. Ve své vlasti byl Smetanův talent konečně uznán až v roce 1866 s uvedením jeho opery „Brandenburští“. Od té doby jeho kariéra zaznamenala vzestupy i pády, ale dosáhla svého slavného vrcholu, když veřejnost poprvé uslyšela jeho symfonický cyklus „Má vlast“, který Smetana složil i přes to, že ohluchl.

Jan Sebastian Bach

Jméno Bach a slovo hudebník byly v Německu dlouho synonymy, protože svět poznal 56 hudebníků z tohoto rodu. Ale byl to Johann Sebastian Bach, geniální skladatel a virtuózní varhaník, kdo proslavil jméno své rodiny. Narodil se 31. března 1685 v Eisenachu, malém městečku v Durynsku. Ve věku 10 let osiřel a vychovával ho jeho starší bratr Johann Christoph, který byl varhaníkem v sousedním městě. Právě jeho bratr učil mladého Johanna Sebastiana hudbě. Později se přestěhoval do Luneburgu, kde navštěvoval církevní školu a ve věku 17 let ovládl techniku hry na housle, violu, klavír a varhany. Kromě toho byl Bach sborovým zpěvákem a později, po mutaci hlasu, se stal asistentem zpěváka. V roce 1703 byl Bach najat jako dvorní hudebník v kapli vévody Johanna Ernsta III. Získal si tam tak dobrou pověst, že byl později pozván do Arnstadtu, aby se stal varhaníkem v Novém kostele, kde napsal svá nejlepší varhanní díla. V roce 1723 se přestěhoval do Lipska, aby se stal kantor v kostele sv. Tomáše, kde zůstal až do své smrti na mrtvici v roce 1750. V roce své smrti podstoupil neúspěšnou operaci očí, která vedla ke ztrátě zraku. Během tohoto náročného období mu jeho druhá manželka Anna Magdalena pomáhala psát jeho poslední hudební skladby. Bachovo umělecké dědictví je obrovské. Vytvořil skladby ve všech žánrech své doby: oratoria, kantáty, mše, moteta, hudbu pro varhany, klavír a housle.

Antonio Vivaldi

Antonio Vivaldi se zapsal do historie jako tvůrce žánru instrumentálního koncertu a otec orchestrální hudby. Narodil se 4. března 1678 v Benátkách. Vivaldi byl slabé a nemocné dítě trpící astmatem, což mu však nezabránilo věnovat se naplno hudbě. Jeho otec Giovanni Batista, profesionální houslista, naučil svého staršího syna Antonia hrát na housle. Díky otci se mladý Antonio setkal s nejlepšími hudebníky Benátek té doby a koncertoval v místních kostelech. Pracoval také jako učitel houslí a později jako hudební ředitel v sirotčinci Ospedalle della Pieta. Mezitím komponoval koncerty, duchovní díla a vokální hudbu a v roce 1713 dosáhl velkého uznání svou duchovní sborovou hudbou. Vivaldiho uchvátil svět opery a pracoval jako operní skladatel a impresário v Teatro San Angelo. V roce 1717 získal prestižní místo u knížecího dvora v Manua jako ředitel světské hudby a pracoval tam až do roku 1720. Během této doby složil své světově proslulé mistrovské dílo Čtvero ročních období. V 30. letech 18. století jeho kariéra upadla, protože jeho hudba vyšla z módy, a velký skladatel zemřel v chudobě. Trvalo dvě století, než svět znovuobjevil a přehodnotil Vivaldiho hudbu, která po jeho smrti upadla v zapomnění. Na počátku 20. století bylo objeveno mnoho dosud neznámých děl, která si okamžitě získala srdce milovníků hudby.

Georges Bizet

Georges Bizet zasvětil svůj relativně krátký život, který trval 36 let, hudebnímu divadlu. Opera Carmen, perla jeho díla, je dodnes jednou z nejčastěji uváděných oper na světě. Narodil se v roce 1838 v hudebně vzdělané rodině – jeho otec byl učitel zpěvu a matka profesionální klavíristka. Ve věku 4 let už mladý Georges uměl číst noty a hrát na klavír a o šest let později byl přijat na pařížskou konzervatoř. Po dokončení studií získal Bizet za svou kantátu Clovis et Clotilde prestižní cenu Prix de Rome, která mu umožnila po dobu pěti let věnovat se výhradně vlastní kompozici. V letech 1857 až 1860 strávil čtyři poměrně bezstarostné roky v Itálii, kde cestoval, komponoval a rozvíjel svůj talent. Po návratu do Paříže čelil obtížím a bylo pro něj velmi těžké dosáhnout uznání za svou hudbu. Aby se uživil, dával soukromé hodiny, komponoval lehkou zábavnou hudbu a aranžoval klavírní skladby jiných skladatelů. Ve skutečnosti se mohl snadno stát úspěšným pianistou, protože byl virtuózním klavíristou a jednou ohromil samotného Franze Liszta provedením jedné z Lisztových klavírních skladeb. Georges Bizet však nehledal způsob, jak snadno vydělat peníze, a byl neústupný ve svém záměru věnovat se pouze komponování hudby. V roce 1872 napsal dvě opery, Djamileh a L’Arlesienne, které byly přijaty velmi chladně, ale dnes jsou považovány za projev Bizetovy umělecké zralosti. Krátce před svou smrtí v roce 1875 měla v Opéra Comique premiéru Carmen, ale verdikt publika byl spíše negativní. Georges Bizet, který za svého života nikdy nezažil veřejný ohlas, je dnes jedním z nejslavnějších operních skladatelů v historii.

Johann Strauss

Johann Strauss ml., známý také jako král valčíku, je nejslavnějším rakouským skladatelem taneční hudby a operet. Narodil se v roce 1825 na předměstí Vídně. Přestože jeho otec, Johann Strauss st., byl uznávaným skladatelem, zcela nesouhlasil s rozhodnutím svého syna věnovat se hudbě a chtěl, aby se stal bankéřem. Chlapec se proto musel naučit hrát na housle doslova v tajnosti. Jeho učitelem byl Franz Amon, který byl prvním houslistou v orchestru jeho otce. Mezitím mladý Strauss na přání svého otce nastoupil na polytechnickou školu. V roce 1844 založil Johann Strauss ml. vlastní malý orchestr, který vystupoval v různých kasinech a restauracích. Jeho otec však měl velký vliv na místní hudební scénu a vynaložil velké úsilí, aby orchestr jeho syna dostal zákaz vystupovat na populárních místech a akcích. To však mladého Strausse nemohlo zastavit v tom, aby se stal v Rakousku úspěšným. Po smrti svého otce Strauss sloučil oba jejich orchestry a začal koncertovat v Rakousku a sousedních zemích. On i jeho mladší bratři, kteří byli také skladatelé, se těšili slávě díky své taneční hudbě, která v té době zněla velmi moderně a inovativně. Johann Strauss také cestoval do Spojených států, kde překonal rekord dirigováním orchestru o 1000 členech. Až do své smrti v roce 1899 byl Strauss díky své lehké a živé hudbě, plné blaženosti, radosti ze života a požitku, nesmírně populární. Jeho díla oslavují krásu přírody, šumění vody, vánky větru a šelest listí stromů.