A.Dvořák — Symfonie č. 9 e‐moll 'Z Nového světa'

Umělci

Obecní dům (Obecní dum)

Obecní dům je oblíbenou pražskou atrakcí a jednou z nejkrásnějších budov Starého Města, která se nachází na náměstí Republiky nedaleko Prašné brány. Ve středověku se zde nacházel palác českého krále, později byl využíván jako kolej, arcibiskupská rezidence a vojenská akademie. Stavba byla nakonec stržena a v roce 1912 zde byl postaven nový Obecní dům v secesním stylu. Od svého otevření byl Obecní dům okázalým místem pro slavnostní plesy, koncerty, výstavy a významná setkání, včetně vyhlášení československé nezávislosti v roce 1918. Dnes je Obecní dům využíván především jako místo konání pražských koncertů vážné hudby. Jeho hlavní sál nese jméno slavného českého skladatele Bedřicha Smetany a slouží jako jedna z hlavních scén Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Sál pojme až 1200 osob a má jedinečnou akustiku. Architektonickým vrcholem Smetanovy síně je skleněná kopule zdobená ocelovými mřížkami a vitrážemi, která se při setmění rozsvítí. Skutečným klenotem Obecního domu, který je poutním místem mnoha největších světových varhaníků, jsou velké varhany, jejichž téměř 5000 píšťal je korunováno Smetanovým portrétem.

Antonín Dvořák

Antonín Dvořák je považován za jednoho z nejznámějších a nejvýznamnějších Čechů na světě, neboť jeho hudební dílo získalo mezinárodní uznání již za jeho života. Narodil se v roce 1841 v malé české vesnici v rodině řezníka. V šesti letech začal Dvořák chodit na hodiny houslí a hned bylo zřejmé, že chlapec má mimořádný hudební talent. V pozdějším věku se učil ovládat hru na klavír a varhany a současně pracoval na jatkách. Po dovršení šestnácti let byl Dvořák přijat na varhanickou školu v Praze, která vychovávala budoucí profesionální skladatele. Po jejím absolvování zůstal v Praze, nastoupil do orchestru Karla Komzáka a začal aktivně komponovat vlastní hudbu. S obtížemi však vydělával na živobytí a vždy si musel přivydělávat hraním hudby v kostelech a soukromými hodinami hudby. Zlomovým rokem v jeho životě se nakonec stal rok 1874, kdy za 15 přihlášených skladeb získal finanční stipendium v soutěži o Rakouskou cenu. To mu umožnilo opustit orchestr a plně se věnovat komponování. V tomto období napsal Slovanské tance, Moravská dueta a Houslový koncert, které mu přinesly ohromný úspěch. V roce 1892 byl pozván k výuce na newyorskou Národní konzervatoř, kde zůstal až do roku 1895, než se vrátil domů. Začal vyučovat na pražské konzervatoři a později se stal jejím ředitelem. Až do své smrti v roce 1904 byl úspěšným a oblíbeným skladatelem jak ve své vlasti, tak po celém světě.