Bruno Philippe, Thomas Dunford a Keyvan Chemirani: Cortotova síň

O akci

Baroko bylo zlatým věkem: společné muzicírování s přáteli oživovalo každodenní život lidí ze všech společenských vrstev a nikdo se neváhal pustit do hraní transkripcí populárních „hitů“ (přední roli v tom hráli samotní skladatelé, kteří poskytovali transpozice svých partitur pro různé nástrojové kombinace). Jako ideální nástroj pro tuto kreativitu se prosadila theorba, která byla ctěna v celé společnosti. Řemeslné zpracování nástrojů se však vyvíjelo a – podníceno mistry jako Bach a Vivaldi – mladé violoncello postupně získávalo půdu pod nohama na úkor ctihodné violy da gamba, i když ji zcela nenahradilo. Marin Marais dovedl violu da gamba na vrchol slávy v prvních desetiletích 18. století.

Thomas Dunford, Bruno Philippe a Keyvan Chemirani jsou bezpochyby přátelé díky hudbě. Otevírají dveře nejen do minulosti, ale i do současnosti a dokazují, že jejich touha po rozmanité hudbě je i dnes stejně silná jako kdykoli předtím – o čemž svědčí například jejich velmi osobní interpretace skladeb Leonarda Cohena a Barbary, nemluvě o jejich vlastních skladbách.

Díla MARAISE, BACHA, FORQUERAYE, VIVALDIHO, BARBARY, COHENA a vlastní skladby