| Orchestr: | Orchestr Gewandhaus Leipzig Lipský Gewandhausorchester je německý orchestr se sídlem v Lipsku. Je pojmenován podle koncertního sálu, ve kterém sídlí, Gewandhaus.
Orchestr se může pochlubit tím, že je nejstarší nepřetržitě fungující hudební organizací v Evropě. Na počátku 19. století byl jeho kapelníkem Felix Mendelssohn.
Mezi pozdějšími hlavními dirigenty byli Arthur Nikisch, Wilhelm Furtwängler, Bruno Walter, Václav Neumann a v letech 1970 až 1996 Kurt Masur. V roce 1998 převzal tuto funkci Herbert Blomstedt, který ji zastával do roku 2005 a jehož nástupcem se stal Riccardo Chailly.
Jako domov Gewandhausorchestru má město Lipsko orchestr s nejvyšším světovým renomé – orchestr s mimořádně slavnou tradicí trvající 275 let. V březnu 1743 založilo šestnáct lipských obchodníků koncertní společnost, která měla ovlivnit hudební historii. Dnes Gewandhausorchester nadchne a inspiruje milovníky hudby po celém světě svou vášní pro hudbu a svým jedinečným, nezaměnitelným zvukem.
Kromě 70 symfonických koncertů Große Concerte za sezónu vystupuje Gewandhausorchester jako orchestr Lipské opery – roli, kterou plní již více než 200 let – a kostela sv. Tomáše, kde každý týden hraje hudbu J. S. Bacha s proslulým Thomanerchor. Kromě toho orchestr pořádá přibližně 35 koncertů za sezónu po celém světě a má na svém kontě nespočet nahrávek. Jedinečná rozmanitost aktivit Gewandhausorchestru je základním faktorem mezinárodního renomé Lipska jako „města hudby“. |
| Vodič: | Vasilij Petrenko
Vasilij Petrenko, narozený v Petrohradě v roce 1976, je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebníků své generace. Petrenko byl ještě teenager, když se stal stálým dirigentem Petrohradské opery a baletu, a poté spolupracoval s některými z nejlepších orchestrů světa, kde si vysloužil mezinárodní uznání – a nejvyšší ocenění – za své inspirativní výkony.
Jeho debut v Liverpoolu s filharmonií v listopadu 2004 a následná vystoupení v říjnu a prosinci 2005 vyvolaly obrovské nadšení: „…nezapomenutelné díky napětí, které vyzařovalo z pódia. Okamžitě vznikl pocit dialogu mezi dirigentem a hudebníky, mezi jednou orchestrální rodinou a druhou, mezi jednou frází a druhou, který uvolnil přirozenou výmluvnost jeho hráčů.“ The Daily Telegraph |
