Velké divadlo Liceu: NumEros — Compañía Nacional de Danza

O akci

V samém srdci Barcelony se v proslulém Gran Teatre del Liceu uskuteční výjimečné představení, které jistě okouzlí jak milovníky tance, tak i příznivce umění.

Baletní soubor „ Compañía Nacional de Danza “ se vrací na jeviště Gran Teatre del Liceu, aby představil trojprogram s názvem NumEros. Jedinečná příležitost zažít tři choreografická díla od tří absolutních mistrů choreografie 20. století: George Balanchine, který předefinoval balet 20. století a proměnil jej v pohyblivou architekturu, v níž se hudba stává prostorem a tělo čistou strukturou; William Forsythe, který dekonstruoval klasický jazyk až na samou hranici a proměnil jej v pole výzkumu těla, geometrie a současného myšlení; a konečně Jacopo Godani, který toto dědictví dovedl k extrémní fyzické a vizuální intenzitě, v níž matematická přesnost koexistuje s instinktivní a radikálně současnou energií.
Název NumEros vzešel z tvůrčího tření mezi dvěma zdánlivě protichůdnými, avšak hluboce se doplňujícími pojmy: numen a eros. Eros je ztělesněný vitální impuls, toužebná síla, která prostupuje tělem a uvádí ho do pohybu – je to tvůrčí energie, fyzický pud, exces a nutnost. Numen naproti tomu odkazuje na to, co je nehmotné: neviditelnou přítomnost, poetickou inspiraci, imanentní spiritualitu, která přesahuje vůli umělce a vede gesto mimo vědomou kontrolu. Když se tyto dva póly setkají, vzniká NumEros – pojem, který také evokuje číslo jako princip řádu, jako skrytý vzor, který strukturová pohyb a dává mu formu. Program tak navrhuje propojení mezi touhou, inspirací a strukturou, třemi zásadními dimenzemi tvůrčího prožitku v tanci.

Vycházejíc z tohoto konceptu program sdružuje díla tří tvůrců, kteří rozvinuli rigorózní, formální choreografické myšlení hluboce spojené s numerickými strukturami. V jejich dílech je choreografie konstruována jako pole napětí mezi racionálním a tělesným, mezi tím, co lze změřit, a tím, co zůstává neredukovatelné. Proporce, opakování, permutace a sekvence nefungují jako pouhá kompoziční schémata, ale jako území prožívaná tělem. Tělo formy neprovádí, nýbrž je ztělesňuje, mění a uvádí je do krize. Tanec se tak stává procesem, v němž se matematická přesnost setkává s přebytkem touhy a formální abstrakce s afektivní silou gesta.
NumEros je součástí choreografické tradice, v níž je tělo pojímáno jako pohyb. Výsledkem je zážitek, v němž číslo tělo neomezuje, ale naopak ho rozvibruje.